1988 - První cesta na západ

I když někdo občas tvrdí, že za komunistů nebylo možno cestovat na západ, není to tak úplně pravda. Komunističtí prominenti mohli získat tzv. devizový příslib , na základě kterého do západní Evropy mohli občas vycestovat. Ostatní smrtelníci měl i většinou smůlu , ale koncem 80-tých let minulého století bylo možno získat povolení i na základě prokázání vlastnictví západní měny – valut – nejčastěji západoněmeckých marek, nebo USD.

Je třeba si připomenout , že ve Švýcarsku se platilo švýcarským frankem a ve Francii francouzskými franky. Sehnat valuty nebylo příliš obtížné, já jsem je nejčastěji nakupoval od zahraničních studentů vysokých škol v Praze.

V roce 1987 jsem začal jezdit s Luboše m L . do západoněmeckého příhraničí, prodávali jsme nejčastěji cigarety, vodku Stoličnuju a z břízy vyřezávané korbele na pivo. Motali jsme se kolem Amberga a nejdále jsme byli v Norimberku. Vlastně také jsme dojeli až do Wurzburgu , kde jsme s i mysleli , že tam mají koncert Yes , ale ona to byla nějaká místní kapela, nebo co. Vtipné bylo, že jsme tam Lubošovou škodovkou jeli celý den. . Začali jsme v Německu také v době dovolené pracovat. Ale o tom někdy a někde jinde......

Opravdovou cestu na Západ jsem ale podnik l v říjnu zřejmě roku 1988 . Jel jsem stopem přes Německo do Paříže, Andory, Španělska, Francie, zpět do Německa, kde jsem si koupil BAREVNOU televizi a z Mnichova jsem vlakem se vrátil domu.

Přiznám se, že si již nepamatuji, jak jsem se dostal do Norimberka. Vlakem?? Stopem?? Autobusem? – fakt nevím. Také si již nepamatuji, zda jsem musel si zařizovat nějaké víza.., ale zřejmě ano..., protože si pamatuji, že jsem byl tehdy na francouzské ambasádě. Vedle Lennonovy zdi. Jisté je, že to nebylo nic složitého a jisté je, že jsem neměl vízum do Španělska, protože mne tam odtud vrátili zpět do Francie....

Dochovaly se zápisky z této cesty , které občas ji ž nejdou přečíst , takže zkombinuji doslovný přepis těchto mých poznámek a doplním co si budu pamatovat. "Cestopis " začíná 20.října v Norimberku.....

Ano, ano, byl to velký zážitek - objevovat za komunismu západní svět. Jak je vidět z deníčku, byl jsem vyvalený ze spoustu dnes úplně běžných věcí. Přivezl jsem si také z Mnichova barevnou! televizi Sony . Což byla v té době velká rarita. Stejně jako videokazety , které už dnes prakticky neexistují. Přivezl jsem si videokazety Talking Heads, Exploited a U2 . Když jsem je pouštěl v mém bytečku příbramským pankáčům, tak js m byl nedlouho potom popotahován státní bezpečností - Vyroubalem k podání vysvětlení. No, divná to byla doba........................